Deváťáci na exkurzi v Praze

V polovině září se naši deváťáci vydali  na dvoudenní zeměpisnou exkurzi do hlavního města Prahy. Cílem bylo nejen poznat významná historická a kulturní místa, ale také zažít město z trochu jiné perspektivy – nejen z učebnice, ale naživo.

Do Prahy jsme vyrazili celí nadšení brzy ráno vlakem. Program jsme měli nabitý hned od začátku. Sotva jsme na hlavním nádraží vystoupili z vlaku, zastavili jsme se u sochy sira Nicholase Wintona, jenž během druhé světové války zachránil několik stovek československých dětí před transportem do koncentračních táborů. 

Poté jsme se vydali skrze krásně upravené Valdštejnské zahrady do Poslanecké sněmovny, kde nám prohlídku s výkladem i výtečný oběd zajistila paní poslankyně Lenka Knechtová. Posilněni a odpočatí jsme vystoupali na Pražský hrad. Zde jsme se pokochali majestátností katedrály sv. Víta a měli jsme obrovské štěstí, neboť jsme mohli navštívit i aktuálně probíhající výstavu korunovačních klenotů. Přes Zlatou uličku jsme se kolem Hradu dostali na Malou Stranu, kde jsme si před domem U Dvou slunců připomněli českého spisovatele Jana Nerudu. Přes Karlův most jsme pokračovali na Kampu k vile Jana Wericha a nedaleké Lennonově zdi.

 Po celodenním chození městem jsme už byli lehce znavení, plavba lodí po Vltavě nám proto přišla vhod. Počasí bylo sice chladné, ale většina dětí stejně pozorovala krásy Prahy ze střechy lodě. Hladina Vltavy nás příjemně ukolébala a my se už těšili, až si odpočineme v hostelu.

Ráno po snídani jsme si dali rozcvičku v podobě výstupu (zdatní sportovci i výběhu) k nedalekému památníku na Vítkově. Odtud jsme si to přes Václavské náměstí namířili přes Lucernu ke kryptě parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Zde se ukrývali vojáci, kteří provedli atentát na říšského protektora R. Heydricha. Atmosféra tohoto místa a vyprávění pana učitele Vrtěla byly velmi působivé a připomněly nám, že dějiny nejsou jen kapitoly v učebnici, ale skutečné lidské příběhy odehrávající se v místech, kterých se můžeme dotknout.

Okolo Tančícího domu, architektonického skvostu, který svým tvarem připomíná tančící pár, a Národního divadla, symbolu české kultury a národní hrdosti, jsme prošli na Národní třídu, kde jsme si připomněli, že svoboda, v níž žijeme, není samozřejmá a lidé za ni v roce 1989 nejen v těchto místech bojovali.

Na závěr našeho pražského pobytu nás čekala ještě návštěva Národního muzea, v němž zrovna probíhala i výstava ostatků pravěké ženy Lucy, takže jsme opět měli jedinečnou možnost spatřit  něco mimořádného, tentokrát z naší opravdu hodně dávné historie.

Každé z dětí si předem připravilo krátký referát o některém z navštívených míst. Během našeho putování se pak každé z nich stalo alespoň na okamžik průvodcem Prahou. 

Celá exkurze se nesla v přátelské a pohodové atmosféře. Kromě poznávání a učení jsme si během procházek Prahou užili i spoustu nezapomenutelných společných chvil, které ještě více spojily náš třídní kolektiv. 

Mgr. Miroslava Mikulášková